Novinky a oznámení

Máme tu další novinky, a že se toho na nás nechystá málo! Proletíme se, budeme stavět atomové zbraně, pocítíme strach a nesmí chybět ani výlet ke hvězdám. Bez dalších řečí se pojďme podívat na dění ve herním světě.

Trošku se proletět

Mayfair Games oznámili novou hru Aeroplanes: Aviation Ascendant. Ve hře pro 3 až 5 hráčů se budete snažit ovládnout co nejvíce letišť, nakoupit nejnovější letadla, mít prvotřídní služby a zavést linky do míst, kam se dosud necestovalo. Hra zachycuje explozivní počátky komerční letecké dopravy v letech 1919 až 1939 v Evropě. Nejenom, že se budete snažit o co největší počet cestujících a největší zisk, ale můžete si také vysloužit zvláštní odměny. Ty získáte za splnění velkých úkolů, jakými je například být první leteckou společností se spojením do severní nebo jižní Ameriky. Dokážete vybudovat své letecké impérium a ovládnout trh nejmodernější přepravy na světě? To se vy i vaši spoluhráči dozvíte na přelomu května a června 2012.

Očekával jsem vás, pane Bonde

Asmodee nás ve své hře Dr. Shark pro 2 až 6 hráčů zavede na koktejlovou párty. Není to ale obyčejná párty hned ze dvou důvodů. Tím prvním je, že jí svolal génius zla Dr. Shark (žralok). A zadruhé, všichni zvaní jsou špioni, kteří se snaží získat důkazy proti svému hostiteli. Ty však nezískáte jen tak. Budete muset projevit značnou dávku šikovnosti a citu, protože nápovědy vedoucí k usvědčení Dr. Sharka budete lovit z pytlíku a orientovat se tak můžete pouze hmatem. Budete hledat odpovídající tvary (dílky svým tvarem připomínají puzzle), ale i materiál. Pokud ovšem místo nápovědy vytáhnete žraloka, váš tah končí. Na konci hry zvítězí hráč, který dá dohromady nejlépe ohodnocené nápovědy a dokáže tak zatočit s plánem zlého pána domu.

Máme zámek i klíč a duše je pryč…

Cryptozoic Entertainment se pomalu stává stejnou stálicí novinek, jako je v poslední době značka Star Trek. Dnes se podíváme na jejich novou hru dle velmi zajímavého a úspěšného komiksu spisovatele Joea Hilla a kreslíře Gabriela Rodrigueze Locke & Key: The Game. Inspirace tvorbou spisovatele H.P.Lovecrafta zůstává zachována i v této hře pro 3 až 6 hráčů. Navštívíme Keyhouse (dům klíčů), do kterého se po násilné smrti otce přestěhovala rodina Lockeových. Dům, tedy spíše panství, v Nové Anglii pro své nové majitele skrývá nejedno překvapení. Dveře čekající na odemknutí a stejně tak i nesčetné příšery a hrůzy čekající na odemknutí dveří nejděsivějších.

Ve hře se stanete sourozenci Lockeovými a společně budete čelit všem hrůzám a strachu. Sice jde o kooperativní hru, ale kdo bude stát na vaší straně, až se všechen prach usadí? Během hry se rozhodujete komu, a kdy pomůžete. Vaše zdroje ale nejsou nekonečné a tak se budete muset dobře rozmýšlet, kdy kterou kartu zahrajete. Karet bude ve hře nepochybně dost - 150 karet síly, 19 karet výzvy, 15 karet klíče a ještě více. Karty se různě kombinují a slibují možnost značné znovuhratelnosti. Jste připraveni čelit společně hrůzám, které si pro vás připravil Keyhouse? To zjistíte již brzy ve hře Locke & Key: The Game.

Vítáme nové členy posádky

Co by to bylo za novinky, kdyby se zde neobjevila alespoň kratičká zpráva ze světa Star Treku? Tentokrát se nám o ní postará trojice hrdinů z dílen Wizkids Games. Kooperativní hra od Reinera Knizii Star Trek: Expeditions se totiž dočká přídavku, který umožní hrát hru až v pěti hráčích. V balení rozšíření Star Trek Expeditions: Expansion set najdete tři nové členy posádky - pilot Sulu, geniálního mladíka Chekova a technika Montgomeryho Scotta. Mise na planetě Nibia tak dostanou nové možnosti a záleží jenom na vás, zda se novým členům posádky podaří uspět a přinesou planetě zmítané nepokoji tolik potřebný mír.

Stal jsem se smrtí, ničitelem světů

Tato slova prohlásil J.R. Oppenheimer poté, co byl svědkem ničivé síly právě vyvinuté atomové zbraně. Chtěli byste vědět, jaké pocity zažívají výrobci zbraní? Minion Games nám to ukáže ve své novince The Manhattan Project! Hra pro 2 až pět hráčů nás zhruba na dvě hodiny zavede do světa zbrojního průmyslu. Musíte shromáždit zdroje, stavět budovy a mít dostatek pracovníků pro vývoj a výrobu bomb. Vyrobená bomba ale nestačí, abyste ji dostali k nepříteli, potřebujete mít vhodné letadlo. Kromě bomb tak budete vyrábět i letadla. Soupeři se ale budou snažit o to samé. Nebude tedy od věci občas vyzkoušet jednu z vyrobených bomb na jejich budovách. Také můžete poslat svého zaměstnance na menší „exkurzi“ do továrny soupeře. Někteří říkají takovým návštěvám průmyslová špionáž. Konečné vítězství získá hráč s největším počtem vítězných bodů, k jejichž zisku vede hned několik cest.

Návrat hromového kamene

Thunderstone následoval jako jeden z prvních vzor Dominionu a představil nám deckbuilding plný fantasy a bojů v podzemních síních a chodbách. Od vydání první hry už uběhly tři roky a vyšla čtyři rozšíření. V Alderac Entertainment Group však po celou dobu bedlivě sledovali své fanoušky, kteří jim posílali nápady, návrhy a psali, co se jim na hře líbí a co už tolik ne. A tvůrci si tyto připomínky vzali k srdci. Sedli si ke stolu a začali na čistý papír psát nová pravidla, měnily vlastnosti karet a jejich vzhled a přemýšleli, jak hru a zážitek z ní zlepšit. Výsledkem je první hra v nové sérii Thunderstone Advance: Towers of Ruin. 

Kromě nově napsaných pravidel prošla hra několika změnami. Tou první, které si hráči hned všimnou, je design karet. Vše je přehlednější a lépe rozvržené, než tomu bylo u původní hry. Některým kartám se změnily hodnoty, zatímco jiné zcela zmizely. Novinkou jsou také karty pomocníků (familiar), kteří vám budou za zkušenosti dávat znatelné výhody. Vítanou novinkou je též možnost provést ve svém kole akci přípravy (prepare), kdy si dáte libovolný počet karet z ruky zpět na vrch dobíracího balíčku. Hráči tak nemusí spoléhat, že jim na ruku přijde ona ideální kombinace karet, ale mohou si na ní počkat. Změn je více, ale na vypsání všech si počkáme, až hra vyjde, což by mělo být v nejbližší době. Abyste si udělali lepší představu, můžete se podívat na videorecenze Toma Vasela (anglicky). Pokud jste hru Thunderstone nikdy nehráli, podívejte se na toto video. Jestliže hru znáte a chcete se dozvědět více o samotných změnách, natočil pro vás Tom tuto recenzi. 

Lahůdka měsíce

V polovině roku 2012 si mnozí hráči budou moci originálním způsobem zpříjemnit svá herní sezení. Společnost Dice Candies představuje naprostou novinku v podobě sladkostí ve tvaru herních kostek! A nejde o jen tak obyčejné kostky. Ve dvou sadách, z nichž jedna bude čokoládová a druhá podobná cucavým bonbonům, najdete všechny kostky potřebné pro hru stolních RPG her - tedy d20, d12, d10, d8, d6 a d4! Jak řekl zástupce společnosti Dice Candies: „Myslíme si, že jediný způsob, jak se vyrovnat s přirozenou jedničkou*, je neposlušnou kostku sníst. Proto jsme v Dice Candies vytvořily způsob, jak si mohou hráči RPG her po celém světě užít tuto sladkou pomstu“. Cukrovinky v podobě kostek jsou vyráběny ručně a budou baleny ve stylových baleních, podobně jako normální hrací kostky. Jak se můžete přesvědčit na okolních obrázcích, nevypadají sladké kostky vůbec špatně. O dostupnosti této lahůdky v ČR nám bohužel není nic známo, ale možná nás některý dovozce potravin, či snad her překvapí. :-)

*(pozn. autora: tzv. „přirozená jedna“ je v RPG hrách automatický a kritický neúspěch ve vykonávané činnosti. Je tak přímým opakem automatického úspěchu při hození „přirozené dvacítky“.)

Touto sladkou tečkou se s vámi pro dnešní den rozloučíme a příští týden se můžete těšit na naše dojmy z lehké taktické hry Drako, ve které se utká trojice trpasličích lovců s polapeným drakem. Do té doby na viděnou!

Dojmy - Ascension: Return of the Fallen

Když se v proudu duší u brány smrti objevila jedna nezvykle rudá a rozlícená, věčný strážce brány Kythis poklekl a promluvil k duši. „Tahle duše nepatří žádnému smrtelníkovi a je mi povědomá.“

„To proto, že jsem tě stvořil,“ odpověděla duše, „a ty mě nyní musíš propustit. Za to tě zbavím tvého nekončícího břemene, strážci brány.“ Tak se stalo, že brána duší přišla o svého strážce a Samael se vší svou zlostí znovu povstal.

Včera jsme se podívali na v pořadí druhý velký set karetní série Ascension. Dnes se podíváme na v pořadí první samostatně hratelné rozšíření Ascension: Return of the Fallen. Pokud hru neznáte, nebo jste včerejší článek nečetli, doporučím se k němu vrátit, protože zde nebudu objasňovat pravidla, ale zaměřím se čistě na obsah. Včerejší článek najdete zde. Dnes se kromě samotné hry zaměříme více na jiné aspekty a to neustále zmiňovanou provázanost se hrou Magic:the Gathering (dále jen M:tG). Někteří hráči totiž Ascension nazývají magicem 2.0 a já se pokusím vysvětlit, proč mám někdy podobný pocit i já.

Co nám přináší návrat?

V poloviční krabici oproti velkým základním hrám naleznete vše, co je třeba pro hru 1 až 2 hráčů. Celkem 120 karet, z toho dva startovní balíčky a 40 krystalů cti. Oproti Chronicle of Godslayer nebo Storm of Souls neobsahuje Return of the Fallen karty Fanatic ani karty typu Event. Stejně tak v malé krabici budete jenom marně hledat herní desku. Karty mají příjemný materiál, ale pro jejich časté míchání je doporučím obalit. Krystaly jsou z příjemného plastu a skutečně vypadají jako krystaly. O vizuálním stylu her Ascension jsem se více rozepsal včera, zde pro přehlednost uvedu, že se jedná o zvláštní mix stylů, který se pohybuje od jasné kresby až k hranám abstrakce a kombinuje v sobě různé žánry od fantasy přes steampunk a horror až k science fiction. Některé malby je možné označit krásně česky jako fantasmagorické.

Samael se činí

Pravidla zůstávají stejně jednoduchá a intuitivní, jako u ostatních her této karetní série. Stranou se dají karty Mystic, Heavy Infantry a Cultist. Tyto tři karty mají hráči vždy k dispozici. Hráč začíná se svým startovním balíčkem deseti karet, zamíchá je a vezme si na ruku pět vrchních karet. Zbylé karty se poté zamíchají a otočí se vrchních šest karet. Hráč může ve svém kole vykládat karty z ruky, za které si může:

Vzít kartu Mystic nebo Heavy Infantry za danou hodnotu run (symbol trojúhelníku);

vzít kartu ze střední řady za danou hodnotu run nebo síly (znak rudého kruhu s mečem).

Nakoupené karty hráč odloží na svůj odkládací balíček. Jakmile hráč skončí své kolo, odloží případné zbylé karty z ruky na odkládací balíček, dobere si vrchních pět karet ze svého balíčku a může hrát další hráč. Pokud dojdou hráči karty v dobíracím balíčku, utvoří si nový zamícháním odkládacího balíčku. Cílem hry je získat co největší množství cti součtem získaných krystalů (čirý = 1 čest, rudý = 5 cti) a karet v balíčku (čísla v symbolu hvězdy v levém dolním rohu karty). Pokud hru neznáte a hledáte podrobnější vysvětlení pravidel, přečtěte si dojmy z Ascension: Storm of Souls, které najdete zde.

Magic 2.0 nebo ne?

Na mnoha fórech i od některých hráčů jsem slyšel, že je hra nápadně podobná M:tG. Někteří ji dokonce označovali za magicy nové generace nebo magic 2.0. Částečně mám pro tyto názory pochopení, ačkoliv se jedná skutečně o čistokrevnou deckbuilding hru. I já ji však chápu jinak než ostatní hry založené na tomto mechanismu - cítím zde silnější spojení s magicy. Navíc je mi sympatický i styl vydávání her, který si v Gary Games zvolili, přestože ne každý s ním musí souhlasit. Ano, skutečně se částečně podobá, nebo hledal inspiraci (mimo jiné) i v magicu. Stejně jako v této klasice totiž Ascension vychází v ucelených cyklech a karty se napříč cykly příliš nemísí, nebo jenom obtížně a výběrově, aby nedošlo k úplnému rozbourání kombinací některých karet. V M:tG se sice karty mohou mísit zcela dle libosti, ale v oficiální turnajové sféře se cykly karet velmi rychle protáčí a je možné používat karty pouze do určitých edic/času zpátky. Tím vzniká tlak na hráče, který je tímto nucen (chce-li se účastnit oficiálních turnajů) dokupovat stále další a další karty. Jistě, pokud si koupíte pár karet a hrajete doma s přáteli, nemusíte tento problém vůbec řešit. M:tG je však ve svém základu především událost turnajová a sběratelská. 

Zde necítím prakticky žádný tlak na koupi dalšího dílu. Kupujete si plnohodnotnou hru, kterou bude možné hrát dnes, stejně jako za dva roky. Rozdíl je jednak v deckbuildingovém základu - turnaje se od sběratelských karetních her liší, zde není možné takovou rychlostí protáčet karty. Turnaje zároveň nejsou hlavním živitelem této hry, protože zvolený mechanismus spadá mnohem více do kategorie společenských her. Soupeření hráčů je vystaveno na zcela odlišném základu než souboj dvou předpřipravených balíčků karet. Jde tak čistě o to, zda si hráč chce koupit další díl, nebo bere zakoupenou hru pouze jako jednu do své sbírky. Může si stejně dobře koupit další rozšíření za nějakou dobu, až karty ve vlastněné hře omrzí, nebo také nikdy. Navíc je koupě hry jako celku ve výsledku levnější než postavení znamenitého balíčku pro magic. Sběratelská karetní hra rozšiřovaná balíčky (tzv. boostery) s náhodným obsahem karet určité vzácnosti, kde se navíc karty směňují a obchodují, funguje velmi odlišným způsobem. Cena některých karet se může vyšplhat do závratných výšin. Ano, i ve hrách Ascension je přeci na kartách symbol jejich „vzácnosti“. Ten ovšem neurčuje cenu, ale počet kopií dané karty ve hře. Karty nejsou určeny k výměně ani prodeji. Výjimku tvoří tzv. promo karty. Tedy zvláštní karty vydávané k příležitostem prvního vydání, velkých herních událostí apod. Gary Games nabízejí možnost si tyto karty zakoupit na jejich stránkách, ale jejich koupě je čistě pro nadšence. Bez promo karet váš zážitek ze hry nijak neutrpí.

Ascension tedy hru M:tG připomíná jenom zdánlivě - chybí zde vysoká míra interakce a přímé napadání hráčů. Jde o čistokrevný deckbuilding, který se podobně jako chameleon tváří jako něco trochu jiného, v tomto případě slavná sběratelská hra. Jak jsem psal již včera, tuto vlastnost vtiskl hře Justin Gary z logického důvodu. Stejně, jako mají svou alma mater studenti, má tvůrce Ascension jako svou alma mater právě M:tG. Kdo hrál tuto hru po delší dobu, něco v něm zkrátka zůstane. U mě se to například projevuje zvýšenou potřebou obalovat karty a také specifickým stylem míchání. Mnoho hráčů však také nechává v podvědomí obecně platnou logiku a časování magicu v tzv. stackování, tedy vyhodnocování karet na základě pořadí jejich vynesení.

Líbezný duet či uspokojivý monolog

Ano, přiznávám se, že jsem této deckbuildingové sérii podlehl. Stejně jako u včerejšího článku, ani zde jste se ode mne nedočkali velkého výčtu negativ. Ascension: Return of the Fallen považuji za naprosto výbornou hru pro jednoho i dva hráče. Solitér varianta mne, k mému údivu, nepřestala bavit ani po zhruba pěti zahráních. Je to dáno krátkým herním časem, tempem a pravděpodobně také trošce nostalgie po starých časech věnovaných hře M:tG. Velikost hry navíc přímo vybízí na hraní na cestách. Jediný problém by mohl být v krystalech, které by hráči mohli poztrácet a tak je vhodné je nahradit, ať už kostkou, papírem a tužkou, anebo dnes už koneckonců i mobilem. Karty se vám pohodlně vejdou do krabičky, které dnes koupíte v každém obchodu s hrami, a jak jsem s radostí zjistil, nabídka těchto doplňků se začíná šířit i do některých hračkářství a knihkupectví. Pokud tedy hrajete nejčastěji ve dvou a chcete s karetní hrou Ascension začít, mohu toto rozšíření vřele doporučit. Hledáte-li rychlou hru pro dva hráče, kterou není třeba nikdy a nijak rozšiřovat, opět volbou této hry neprohloupíte.

Dojmy ze dvou třetin jedné karetní série máme tedy za sebou, co nás čeká na blogu dál? Příští týden se podíváme na dění doma i ve světě. Do té doby si užijte víkend u nějaké dobré hry a brzy opět na viděnou!

Dojmy - Ascension: Storm of Souls

Samael padl a jeho stoupenci jsou roztříštěni po okolí. To jim však nebrání znovu spřádat své temné plány. Poutníci a cestovatelé z Arhy vypráví o zmatku, který vládne v posmrtném životě.Kythis, strážce brány, který pouštěl odsouzené duše do konečného místa odpočinku, zmizel. Sám Samael ho před svou porážkou propustil z jeho odvěké služby. Polobožské stvoření se nyní schovalo svým tvůrcům a nehodlá se vrátit ke svému věčnému údělu. Na nebi se objevuje mrak, jenž miliony hlasů umlčí ostatní svět. Na oltářích se znovu obětuje a kultisté i fanatici předpovídají nadcházející zúčtování. Nazývají ho Bouře duší…

Do takového světa nás přivádí karetní hra společnosti Gary Games pro 1 až 4 hráče Ascension: Storm of Souls. Jedná se o hlavní hru druhého příběhového cyklu, první cyklus tvořila základní hra Ascension: Chronicles of Godslayer a rozšíření Ascension: Return of the Fallen. Pokud jste teď trochu zmatení, nezoufejte, způsob dělení her Ascension působí možná trochu zvláštně. Přestože se jedná o klasickou deckbuilding hru, inspiruje se systém vydávání samostatně hratelných rozšíření hrou Magic: the Gathering (odkaz na tuto hru uvidíte vícekrát, proto dále jen M:tG). Vychází tedy příběhové celky nebo cykly, které tvoří (jak se zatím zdá) jedna hlavní hra pro 1-4 hráče a následně rozšíření pro 1-2 hráče, které lze dobře spojit s hrou hlavní a vytvořit tak možnost hry až v šesti hráčích. Karty se samozřejmě dají kombinovat dle libosti, ale nedoporučuje se prostě spojit balíčky karet, tím by vznikl příliš velký balíček s rozbitými kombinacemi karet. Na oficiálních stránkách hry však hráči mohou najít návody na sestavení optimálních balíčků, a to jak oficiální od firmy Gary Games, tak od ostatních hráčů.

Co přináší bouře duší?

V krabici Ascension: Storm of Souls najdeme 200 karet, herní desku, 50 krystalů a pravidla. Hra také obsahuje pěkně řešený insert, stejně jako předchozí hry. Karty se dají příjemně rozdělit a drží v insertu. Už jsem chtěl jásat, ale po obalení již karty nešlo v krabici pohodlně uložit. Ačkoliv jsem na internetu viděl množství fotografií, kterak mají v insertu lidé uložené karty v obalech, zkrátka se mi nepodařilo karty uložit, aniž bych při tom byl nucen ohýbat karty (pozn. používám obaly FFG standard card game). Pokud máte nějakou radu, jak do insertu karty vtěsnat, neváhejte a napište mi to prosím do komentáře. Samozřejmě chápu, že ne každý hráč své karty obaluje, ale když už si dali ve společnosti Gary Games záležet a dokonce vydali pro Ascension vlastní obaly, mohl tomu být insert přizpůsoben. Mrzí to obzvlášť, protože insert je dobře řešen a karty si o uložení v něm přímo říkají.

Karty samotné jsou velmi pěkné. Oproti původní hře se změnil materiál, na kterém jsou karty tisknuty. Karty mají na omak velmi zvláštní strukturu. Jako kdyby byly namazány voskem. Samozřejmě je to pouze dojem, pochybuji o tom, že by si někdo dal tu práci a voskoval karty (je to vůbec technologicky možné?). Jedná se o stejný rozměr, který byl použit už v prvním rozšíření Ascension: Return of the Fallen. Ten se oproti první edici první hry Ascension: Chronicles of Godslayer změnil. V obalech rozdíl není poznat, bez nich je však rozdílná velikost karet patrná. Někomu by to mohlo při spojení her vadit, jiní tento rozdíl ignorují s poznámkou, že si hráč možná všimne, ze které hry pochází karta na vrchu balíčku, ale už nemůže určit, o kterou kartu jde. Gary Games tento drobný prohřešek napravili druhou edicí první hry, která je dle zpráv společnosti materiálem i rozměry shodná s dalšími dvěma hrami.

Hrací deska je velmi pěkně provedená a rozložení karet je na ní příjemně znázorněno obrázky odpovídajících karet. Je to klasická herní deska z pevnějšího materiálu, který se běžně používá pro hrací plány v deskových hrách. Deska není ve skutečnosti potřeba, ale je to velmi milý přehled a osobně s ní hraji rád. Dodává to hře punc něčeho ještě většího. Bohužel je oproti kartám a krystalům méně skladná, při cestování tedy nejspíš necháte desku doma. Vyloženou radostí jsou pak krystaly cti (honor) ve dvou velikostech a barvách. Menší průhledné krystaly mají hodnotu jedna, zatímco velké rudě zbarvené krystaly mají hodnotu pět. Oproti všem žetonům, kostkám a pravidelným tvarům jsou krystaly příjemným oživením, podobně, jako tomu bylo u hry Thunderstone, kde karty zkušeností nahradily plastové miniaturní hromové kameny. Jde sice o drobnost, ale hráče taková věc umí náležitě potěšit.

Trochu jiná hra

Už první hra série - Ascension: Chronicles of Godslayer vyvolala svým vzhledem protichůdné reakce. Zatímco na jedné straně stála velká skupina hráčů, kterým se grafický styl vyloženě nelíbil, na druhé straně byl dostatečně velký zástup lidí, kteří oceňovali odlišnost a originalitu ilustrací. Je to dáno netradiční technikou i výjevy, které jsou u této hry zvoleny. Povětšinou jsme si zvykli na dokonalé kresby z karetních her od Fantasy Flight Games nebo z M:tG. Ascesion tak na někoho působilo až nepatřičně či dokonce odpudivě. Je to podobné jako v případě produkce společnosti Flying Frog Company. Jejich fotografický styl se hráčům buď líbí, nebo ne. Jenom málokdy se k němu někdo staví neutrálně. Musím se přiznat, že já spadám do kategorie hráčů, kteří si kresby vyloženě užívají. Právě jejich netradiční vzhled ve spojení s příběhem hry mne zaujal a považuji ho za příjemnou změnu. Promítá se zde klasické fantasy, steampunk, horror a biblická tématika.

Zatímco některé kresby jsou jasně čitelné, jindy jde o značně abstraktní díla a podobné je to i s vyzněním. U některých se člověk pousměje mírné vizuální humornosti, při pohledu na jiné však člověku přijde na mysl dílo švýcarského surrealisty H.R. Gigera. To vše vytváří ojedinělý vizuální mix navozující velmi zajímavý dojem. Také tzv. flavor texty (texty nesouvisející s herními mechanismy, ale dotvářející atmosféru) na kartách jsou nápadité a některé z nich také nepostrádají špetku (někdy trochu morbidního) humoru.

Svět na rozcestí

Design karet je jednoduchý a přehledný. Hráč vidí na první pohled vše potřebné, především díky velkým ikonám ceny karty a rozumně velkému písmu schopností karty. V pravém horním rohu je cena karty udávaná buď trojúhelníkem (runy) nebo rudým kruhem s mečem (síla). V levém dolním rohu mají některé karty hvězdu označující množství cti, která se ve hře rovná vítězným bodům. Uprostřed karty jsou její vlastnosti, tedy zda dává hráči runy, sílu, vítězné body či možnost vykonat nějakou akci. V pravém dolním rohu karty je pak symbol edice a dle barvy je možné určit počet kopií této karty ve hře.

Hra má velmi jednoduchá a jasně napsaná pravidla. Hráči se zkušenostmi s hrami postavenými na deckbuildingu nebo principech M:tG se zorientují během krátké chvíle. Základní pravidlo deckbuildingu je samozřejmě zachováno i zde - jakmile doberete karty ze svého balíčku, vytvoříte si nový zamícháním toho odkládacího. Existují 4 druhy karet - hrdinové (hero), konstrukty (construct), příšery (monster) a nově představené události (event). Hrdinové, konstrukty a události navíc existují ve čtřech barvách (frakcích). Hrdinové jsou jednorázové karty, které vyložíte, vyhodnotíte jejich schopnosti a na konci kola je odložíte na svůj odkládací balíček. Konstrukty fungují obdobně jako hrdinové pouze s tím rozdílem, že je na konci svého kola necháváte vyložené před sebou (jde o tzv. permanent kartu). Příšery nemůžete získat do svého balíčku karet, když je ale porazíte, získáte odměnu (reward) v podobě krystalů cti. Některé příšery vám navíc dávají i trofej (trophy). Kartu příšery s trofejí si necháte vyloženou před sebou a můžete její trofej buď použít ihned, nebo ve kterémkoliv svém dalším kole.

Trochu specifické jsou zde dvě karty, které jsou od začátku volně k dispozici všem hráčům. Kultista dá hráči za každé dvě síly jeden krystal cti, funguje tedy jako jakýsi bouchací panák (kdo by si nechtěl praštit do kultisty, že? :). Další novou kartou je fanatik, který za tři síly dá stejně jako kultista jeden krystal cti, zároveň si ho ale hráč vezme před sebe pro jeho trofej. Ta se různí dle aktuální události. Událost je karta, která částečně mění pravidla ve hře. Kdo hrál M:tG, vzpomene si možná na velké karty různých dimenzí (tzv. planescape), které pozměňovaly podmínky hry. Události působí podobně. Vždy je na nich napsáno, jaký mají efekt a zároveň mají popsanou trofej (event trophy). Tu je možné získat právě poražením fanatika.

I příprava hry je rychlá a jednoduchá, obzvlášť pokud využíváte možností insertu mít oddělené jednotlivé balíčky karet. Nejprve si hráči připraví herní plán (tento krok je volitelný, jak jsem zmínil výše, herní plán není pro hru nezbytný). Na vyznačená místa na herní desce si připravíme balíčky karet Mystic, Heavy Infantry, Cultist a Fanatic. Každý hráč si vezme jeden startovní balíček. Ten je tvořen osmi kartami Apprentice (+1 runa) a dvěma kartami Militia (+1 síla). Každý hráč si vezme do ruky pět karet. Následně se zamíchá balíček ostatních karet, který obsahuje hrdiny, konstrukty, příšery a události a vyloží se vrchních šest karet. Tyto karty jsou momentálně k dispozici. Hráči se střídají v kolech, ve kterých mohou za sílu a runy karet z ruky nakupovat karty z prostřední řady šesti karet (ty se okamžitě doplňují), nebo některou ze čtyř karet, které jsou od začátku volně k dispozici. Hra končí ve chvíli, kdy se doberou všechny krystaly cti. Poté hráči sečtou čest všech karet ve svém balíčku a přičtou čest uloženou v krystalech. Vítězí hráč s nejvyšším množstvím cti.

Vzhůru do zbraně

Herní systém by se dal nejlépe popsat jako kombinace deckbuildingu a správy karet s velmi omezenou mírou konfliktnosti a interakce. Míra ovlivnění M:tG asi nikoho nepřekvapí, když je hlavním tvůrcem hry Justin Gary, jeden z předních hráčů této karetní hry.  Je to zvláštní, ale přestože je zde interakce mezi hráči omezena na minimum, vůbec mi to nevadilo a dokonce mi připadalo, že s ostatními hráči neustále „hraji“. Nenastala zde situace z některých euro her, kde má hráč pocit, že hraje po celou dobu sám a jediný rozdíl oproti hře v jednom je, že si na konci všichni sečtou body a nejvyšší počet vítězí. I zde se na konci počítají vítězné body a opět vítězí ten, kdo jich získá nejvíce. Přesto hráč nemá pocit osamocenosti ve hře. Nepochybně je to dáno herním časem, který se průměrně pohybuje někde mezi dvaceti až třiceti minutami na hru, ačkoliv ve více hráčích se může ještě o něco protáhnout.

Hra si drží svižné tempo ve dvou i třech hráčích. Ve čtyřech je již trochu delší, ale pořád velmi příjemná, ačkoliv se prodlužuje doba čekání na tah. Představa, že hraji s rozšířením v pěti či šesti hráčích (jak umožňují pravidla), si vpravdě nedovedu zcela dobře představit. Hra by se protáhla již zcela neúměrným způsobem. Spíše bych hráčům doporučil domluvit se na uspořádání menšího turnaje, ve kterém se rozdělí na dvojice či trojice a postupně se prostřídají. Pokud vlastní hráč původní hru nebo rozšíření, není takové hraní vůbec problém. A to jsem ještě nezmínil solitér variantu. V té zůstává vše jako v původní hře, pouze se postupně každé kolo dvě karty odloží na hromádku hry. Pokud získáte více cti než hra, vítězíte. Díky rychlosti (cca 20-30 min) dobře zabaví i tato varianta (mám momentálně nahráno k deseti hrám). Jak si tedy poslední přírůstek do rodiny Ascension stojí? Velmi dobře! Hledáte-li méně konfliktní, ale svižný karetní deckbuilding, který v mnoha ohledech připomíná oblíbenou hru svého tvůrce Garyho, má jedinečný grafický design a jde hrát velmi dobře v jednom stejně jako ve čtyřech hráčích, volbou Ascension: Storm of Souls se nedá naprosto nic pokazit.

A jestliže nemáte ještě Ascension dost, dočkáte se zítra dojmů z prvního rozšíření Return of the Fallen. ;-)

Valentýn - hry pro dva

Čtrnáctý únor je oslavou sv. Valentýna a zároveň svátkem zamilovaných. Snaživí obchodníci zaplnili naše okolí svými reklamami, ve kterých spojují svátek milenců se svým výrobkem, ať jde o vonné mýdlo, nebo nový automobil. Chcete přesto učinit romantickým povinnostem zadost a věnovat se po celý den své drahé polovičce? Nechce se vám na procházku do venkovních mrazů? V kině ani divadle nic nedávají? Chcete být v klidu doma a prostě si užít společné chvíle? Dnešní den si můžete zpříjemnit nějakou hrou pro dva hráče! Nebudu zde obsáhle představovat jednotlivé hry, jde spíše o přehled, a pokud vás něco zaujme, dozvíte se o hře více na našem e-shopu, českých stránkách Zatrolené hry nebo zahraničním webu Board Game Geek.

Dračí trio

Jestliže se chcete ponořit do světa plného draků, princezen a rytířů, máte štěstí. Žánr fantasy se mezi hráči těší značné oblibě, čemuž odpovídá i široká nabídka her. Pokud hledáte krátkou hru na oddech, můžete vyzkoušet Dračí srdce. Jde o pohádkově laděnou karetní hru na pár minut. Pravidla jsou jednoduchá a celá hra je vybavená příjemnými kresbami. Zkušeného hráče možná svou hloubkou neoslní, ale člověk si někdy rád odpočine u jednoduché hry.

Pokud ale vyžadujete něco náročnějšího, je tu zcela nová hra Drako. V té se skupině tří trpasličích lovců podařilo chytit draka do pasti. Ten však nehodlá vydat svou kůži lacino a snaží z pasti vyprostit. Jeden hráč se tedy ujme tříčlenné skupiny lovců a druhý hráč si vezme na starost draka. Zatímco trpaslíci zvítězí, pokud draka udolají, drak má hned dvě možnosti - buď pobije trpaslíky, nebo odletí, jakmile soupeř odehraje všech svých 38 karet. Rychlá kartami řízená hra by mohla uspokojit všechny příležitostné hráče, ale i těm náročnějším by mohla přijít k chuti. A pokud by ani to nestačilo, je tu ještě Dragon Rage. První fantasy válečná hra byla znovu vydána po třiceti letech a hráči budou svědky boje mezi obránci města a příšerami v čele s draky. Hexová mapa, 213 žetonů, množství scénářů a celkem 52 stran pravidel by mělo potěšit srdce náročných párů.

Od hlubin podzemí až po hvězdný prostor

Máte rádi podzemí a strach? Potom sáhněte po hře Claustrophobia! Na jedné straně skupina vězňů v čele s „Vykupitelem“ a na druhé pekelné stvůry v čele se třemi variantami démona. Souboj pekla a lidí může začít. Dungeon crawl hra pro dva hráče, která nabízí kromě vyšší náročnosti také velmi dobře zpracovaný depresivní svět na pomezí fantasy a horroru. Nesedí vám fantasy, nebo byste si (alespoň na sv. Valentýna) chtěli zahrát spolu proti hře? Možná bude správnou volbou svět Warhammer 40 000 ve hře Space Hulk: Death Angel: the Card Game. Hráči se ujmou skupinek vesmírných mariňáků, kteří prozkoumávají lodě a základny, které napadly velmi nepříjemné příšery známé jako „genestealers“. Hráči musí projít několika úrovněmi a přežít útoky nepřátel. Spolupráce zde hraje prim a osamocený mariňák je mrtvý mariňák.

Ze stejného světa pochází také jedna z velkých her od Fantasy Flight Games - historický souboj Císaře a padlého válečného mistra Horuse, který se spolčil s démony. To je v krátkosti obsah hry Horus Heresy. Velký herní plán představující palác Císaře, desítky figurek, karet a potemnělá atmosféra světa z krabice téměř odkapává. Ve vesmíru ještě chvíli zůstaneme s hrou, která nás částečně vrátí do dětství. Pamatujete si na klasiku jménem Lodě? Hasbro se rozhodlo využít mechanismus z původní hry a představilo nám Battleship Galaxies: The Saturn Offensive Game Set. Vesmírné lodě lidstva a mimozemských nájezdníků se proti sobě postaví v nemilosrdném boji plném manévrů, útoků a přeskupení. Mechanismus střelby z původních lodí je zde zachován v podobě cílení střel - každá vesmírná loď má svou tabulku trupu a útočník si hází dvěma kostkami - s písmeny a s číslicemi. Výsledkem je souřadnice, kam výstřel dopadl. Jestliže byl zasažen trup, přijde obránce v lepším případě o štíty, v horším o loď.

Fantasy jsem už zmínil, sci-fi také. Co nám tedy chybí? Western! A ne jen tak ledajaký! Ve hře Revolver, kterou v nejbližších dnech v českém jazyce vydají Rex hry, si zavzpomínáte na doby, kdy muži byli drsní, ženy silné a krásné, všechny svrběl prst na spoušti a Clint Eastwood byl zákonem divokého Západu. Jeden hráč prchá s loupeživou bandou k mexickým hranicím, zatímco ho druhý stíhá jako ruka zákona. To vše v krásné plechové krabici.

Generálem v čele vojska… nebo i schovaný vzadu

Raději byste změřili své síly na bitevním poli? Možná to někoho překvapí, ale lehčí válečné hry se u párů těší značné oblibě. Sice nemám k dispozici žádné statistiky, ale z fotografií na serveru Board Game Geek je zřejmé, že tyto hry nejsou výhradní doménou mužů.

Máme zde BattleLore a na jeho základu postavenou hru Battles of Westeros. První hra kombinuje historické scénáře s prvky fantasy. Saracéni jako rychlí, ale slabší skřeti a Skoti jako houževnatí trpaslíci v kiltech? Proč ne! Druhá jmenovaná hra je zasazena do světa Písní ledu a ohně spisovatele G.R.R.Martina. Čeká vás tedy spíš taktický boj bez kouzel a přemíry nadpřirozena, zato ale s bohatým a výpravným pozadím každé postavy i bitvy. Historické bitvy si užijete v sérii her Commands & Colors, která opět využívá systém známý ze hry BattleLore, je však propracovanější a namísto plastových figurek zde hráči používají dřevěné bloky. Tato série se momentálně dělí na dvě větve - starověké bitvy v sérii Ancients a období napoleonských válek v sérii Napoleonics. Naposledy se vrátíme k žánru fantasy hrou Summoner Wars. Taktická hra odehrávající se na herním plánu 6x8 polí používá namísto figurek karty příšer a válečníků, které vyvoláváte. Cílem je zničit soupeřova vyvolávače a uchránit svého. Rychlá taktická hra plná kouzel, ve které si nyní můžete vybrat z nepřeberného množství ras, udělá, v porovnání s předchozími hrami, radost svou skladností i rychlostí přípravy.

Před hrou BattleLore ale byla původně jiná hra se stejným herním systémem. Vrací hráče zpátky do bojů 2. světové války a nese název Memoir’44. Alternativní pohled na dění v této dosud největší válce lidstva potom nabízí figurková hra Dust Tactics. Chcete vědět, jak by změnil válku nález spadlé mimozemské lodě? Jaké technologie by vědci použili k vylepšení zbraní a k dosažení konečného vítězství? Máte možnost!

Je libo skutečnou válku? Jste li skuteční milovníci válečných her, potom nezbývá než doporučit studenou válku v podání Twilight Struggle nebo podobně laděnou válku USA proti terorismu ve hře Labyrinth: the War on Terror. Obě hry pochází z produkce společnost GMT Games a první jmenovaná hra dnes představuje jednu z klasik tohoto žánru her. Neméně slavná je však i Středozem. Proto může milovníky světa J.R.R.Tolkiena zaujmout velkolepá hra War of the Ring, jejíž druhá edice vyšla na začátku letošního roku. Chcete vidět vítězství dobra spojeného národy lidí, elfů a trpaslíků, nebo raději pohltíte celý svět svým zlem jako mocný pán Sauron a jeho služebník, kouzelník Saruman? Osud Středozemě leží na vašich bedrech.

Když mozek protáčí závity

Můžete ovšem spadat do kategorie náročných hráčů, kterým nevadí, když se u přemýšlení trochu zapotí. Krom tradičních her jako šachy či go má i tato zájmová skupina bohaté možnosti výběru. Například novinka společnosti Queen Games jménem Sparta. Hra kombinuje prvky dámy, šachů a piškvorků. Na první pohled jednoduchá hra rozhodně nenechá mozek spát. Původem irská hra Tara se také nechlubí pouze svým pěkným vzhledem. Za jednoduchými pravidly totiž skrývá hlubší hru plnou vážných rozhodnutí, plánování a odhadování tahů soupeře. Co když vše ještě okořeníme troškou náhody? Vznikne nám Battle Line! Opět na první pohled jednoduchá hra, ve které se hráči (jak již samotný název napovídá) přetlačují na frontové linii skládáním kombinací karet. Kdo zná karetní hry, jakými jsou kanasta, žolíky nebo bulka, ten se v kombinacích velmi rychle zorientuje. A jestli chcete ještě více abstrakce, mohl by být vaším favoritem Hive. Hra tvořená šestiúhelníkovými herními kameny s obrázky různého hmyzu, si můžete beze strachu zahrát doma na stole i venku na trávě. Vítězí hráč, kterému se podaří zcela obklíčit královnu soupeře.

I špionskou náladu lze ukojit vhodnou hrou. Cold War: CIA vs KGB je jednoduchá hra z produkce FFG, založená na blafování. Agenti obou hráčů soupeří o jednotlivé země nebo významné události (závody ve zbrojení, lety do vesmíru,…). Svých cílů se snaží dosáhnout ovlivněním mocenských skupin v dané zemi, zároveň ale chtějí co nejvíce znepříjemnit život soupeři. Do dob studené války se podíváme také ve hře s dlouhým názvem Confusion: Espionage and Deception in the Cold War. Dvě strany, jeden kufřík, jeden zrádce. Oba hráči mají k dispozici skupinu agentů, ale možnosti jejich pohybu vidí pouze soupeř. Navíc mají oba hráči mezi svými figurami dvojitého agenta pracujícího pro druhou stranu. Jeho pohyb si protihráč vymýšlí. Oba hráči si ve svých tabulkách fixem vyznačují a upravují, jak se která jejich figura pohybuje. Nutnost dedukce a blafování hráče věrně přenese do souboje agentů v minulém století.

Karty nade vše!

Odborníkem na hry pro dva jsou hry karetní. A že se nám urodilo her pro dva hráče! Kromě klasiky Magic: the Gathering, ve které hráči po celém světě již přes dvacet let měří své síly, nám nabídka narostla o LCG hry z produkce FFG nebo také o deck-building sérii Ascension. Ta má nyní dvě základní sady a jedno rozšíření, přičemž všechny tři hry jsou samostatně hratelné. O sérii se zde moc nerozepíši, protože ještě tento týden nás čeká obsáhlá recenze druhé základní sady Ascension: Storm of Souls, ve které si hru podrobně rozebereme.

Máme tady ale stále čtveřici her formátu „living card game“. FFG vsadilo na téma a zvolilo si pro dění svých karetních her známé a oblíbené světy. The Lord of the Rings: The Card Game je na rozdíl od zbylých tří her kooperativní, to znamená, že hráči hrají spolu proti hře. Svou družinu tvořenou lidmi, elfy, trpaslíky a hobity podrobí nástrahy zlých sil nejedné zkoušce a k dosažení vítězství si hráči budou muset mnohdy podat pomocnou ruku. To ve světě Warhammer: Invasion si hráči půjdou nemilosrdně po krku (že by ideální hra pro italské domácnosti? :). K výběru máte čtyři národy - orky, elfy, chaos a Říši. Vyhrává hráč, který jako první dobude hlavní město soupeře. Písně ledu a ohně jsme již v dnešním článku jednou navštívili a teď se do světa spisovatele Martina podíváme znovu. Ve hře A Game of Thrones: The Card Game si vyberete jeden z rodů (Stark, Lannister, Targaryen, …) a pokusíte se porazit ostatní hráče v boji o železný trůn. Vítězí ten, kdo získá jako první 15 bodů moci, ať už bojem, nebo intrikami. Kdo se chce bát, jistě nepohrdne světem spisovatele H.P.Lovecrafta, který je souhrnně označován jako Mythos. Z tohoto světa již máme několik her (asi nejznámější je Arkham Horror) a karetní verze Call of Cthulhu: The Card Game také stojí za povšimnutí. Hráči si mohou vybrat, zda chtějí hrát za lidi či za prastaré, nebo mohou skupiny libovolně namíchat. Musí ale počítat s tím, že hodní lidé nebudou chtít spolupracovat s příšerami a naopak. První hráč, který ovládne tři příběhy, vyhrává hru. Ke zmíněným LCG hrám se ještě tento rok přidá další kooperativní hra ze známého světa. Nejde o nic menšího než o Star Wars: The Card Game. Více informací o hře zatím nemáme, ale rozhodně se na ně těšíme.

Hlavně pohodový den s lidmi, které máte rádi

Ať už trávíte dnešní den s rodinou, s partnerem, s přáteli, nebo sami, hlavně si ho užijte ve zdraví a pohodě. Doufám, že dnešní článek alespoň částečně pomohl hráčům, kteří často mají možnost hrát ve dvou, ale nevědí, jakou hru si vybrat. Pokud vás napadá další hra, kterou jsme v článku opomněli zmínit, neváhejte a napište nám o ní do komentáře. Co nás čeká dál? Ve čtvrtek se společně podíváme na Ascension: Storm of Souls. Do té doby na viděnou a příjemný zbytek dne!

Speciál - Herní doplňky a vylepšování, díl I.

V dnešním speciálu se podíváme na zajímavou činnost hráčů. Aniž by si to někteří z nich uvědomovali, věnují často velké úsilí různému vylepšování a zkrášlování svých her. Může jít o ochranu herních komponent, jejich nahrazení lepšími nebo o různé „vychytávky“ a triky, jak si hraní zpříjemnit. Jaké jsou nejčastější druhy podobných úprav? Dnes se podíváme na obalování karet a barvení miniatur.

Obalování karet

Zřejmě nejčastější a nejjednodušší způsob úpravy hry. Karty jsou zasunuty do jednotlivých plastových obalů, které jsou buď celé průhledné, nebo mají průhlednou pouze jednu stranu a zadní strana má neprůhledný barevný vzor či obrázek. Cílem obalů je chránit karty před mechanickým poškozením a opotřebením. U klasických karetních her, jako např. kanasta, prší nebo mariáš, obaly zřejmě nikdy neuvidíte. Jednohlavé ani žolíkové karty se běžně neobalují. Oproti tomu u karetních her jako Magic: the Gathering, sběratelských a deck-buildingových her jsou obalené karty běžně k vidění.

Proč bychom vlastně měli karty obalovat? Některé hry vyžadují časté míchání karet (např. deck-buildingové). Takové míchání a hraní časem nevyhnutelně vede k „ohrání“ karet - vzniknou škrábance, trhlinky a v některých případech začnou hráči poznávat karty z balíčku a v rukách soupeřů, aniž by museli vidět líc. U jednohlavých či žolíkových karet není nutné tuto nepříjemnost příliš řešit. Jejich cena je nízká a prodávají se všude, není tedy problém koupit novou sadu. U moderních společenských her je to však problém hned ze dvou důvodů. Cena je zde ve většině případů podstatně vyšší a navíc může nastat problém s dostupností. Co je tím myšleno? Pokud se nejedná o hru s trvalým úspěchem, jako jsou Osadníci z Katanu či Carcassonne, těžko je budete za pár let hledat v nabídce obchodů. Pak jde samozřejmě o přístup hráče. Pokud má hru i pro sběratelské účely a hraje ji často, může si pořídit obaly, aby uchoval karty v dobrém stavu. Jestliže však chápe hru jako tradiční spotřební zboží, obaly zas tak nutné nejsou. Problémem je tak jako tak cena. Když má hra mnoho karet, mohou se náklady na pořízení kvalitnějších obalů vyšplhat do značné výše. Je tedy na zvážení hráče, zda se mu vyplatí investovat spíše větší částku do obalení karet a jejich zachování, nebo zda časem (v případě potřeby) investovat do nákupu nové kopie opotřebované hry.

Obalování začalo ve velkém u hry Magic: the Gathering a v návaznosti pak u všech sběratelských karetních her. Balíčky se neustále míchaly, s kartami na stole se pohybovalo, otáčelo apod. Bylo nevyhnutelné, že tímto způsobem u nich dojde k rychlému opotřebení. S ohledem na sběratelský formát a různou vzácnost a cenu (cena některých karet se vyšplhala i do několika set korun) hráči brzy vyžadovali lepší ochranu svých karet. Podobně jsou na tom dnešní deck-buildingové hry. Mechanismus tvoření herního balíčku v průběhu hry vede k častému míchání.

Mezi hráči se časem tak začali objevovat notoričtí „baliči“, kteří obalují všechny karty ve všech svých hrách a na druhé straně notoričtí „nebaliči“, kteří jakékoliv obalování bez rozdílu odmítají. Tyto dvě skupiny vedou nekonečné vášnivé spory, proč obalovat či neobalovat. Většina lidí se vydala střední cestou a obalují pouze vybrané karty u některých her. Zastávají názor, že je rozumné obalovat hry, kde dochází k častému míchání karet. Obaly mají však ještě jednu funkci a to ochranu před znečištěním a poškozením následkem jídla a pití. Co je tím myšleno? Hráči se ke hře scházejí a mnohdy mají po ruce něco na chuť a sklenici s nápojem. Mastné prsty kartám moc dobře nedělají, a pokud by se na stole vylilo pití, na zasažených kartách to bude i po opatrném vysušení vidět.

Na výrobu těchto obalů se dnes specializuje několik firem. Asi nejznámější a stále nejrozšířenější jsou obaly společnosti Ultra-Pro. Tato americká společnost s padesátiletou tradicí si svou silnou pozici vybudovala nejenom díky kvalitě svých výrobků, ale především správnými rozhodnutími. Z počátku se Ultra-Pro zaměřilo na doplňky pro sběratelské karty sportovců, které se v USA těší velké oblibě. Kromě obalů prodávala také alba a dokonce i vlastní karty. Dalším výjimečně úspěšným tahem bylo spojení se značkou Magic: the Gathering. Pro sběratelskou karetní hru vyrábí Ultra-Pro nejenom obaly s tematickými obrázky na zadní straně, ale také krabičky na karty a herní podložky. S rozšířením magicových karet po celém světě se tak rozšířily i doplňky z dílen Ultra-Pro. V poslední době navíc společnost rozšířila své pole působnosti i na různé formáty karet v deskových hrách.

Další kdo vydává své obaly je americká společnost Fantasy Flight Games. Přestože se výrobě obalů v masivním měřítku začala věnovat teprve v poslední době, má značné úspěchy. Je to dáno především silnou pozicí FFG mezi hráči deskových a karetních her. Který trochu zkušenější hráč by neznal hry od této společnosti? Obecné povědomí by však nestačilo, kdyby obaly nebyly velmi kvalitní. V kvalitě i nabídce na magicové formáty karet FFG přímo soupeří s výše zmíněnou společností Ultra-Pro. Americké společnosti soupeří i na poli rozmanitosti obalů. FFG také nabízí kromě průhledných i obaly s jednobarevnými stranami nebo s obrázky. Ty pochází většinou z jejich her a v nabídce tak mají tématiku Pána prstenů, fantasy her ze světa Terrinoth, tajemné obrázky z Mythosu spisovatele H.P.Lovecrafta, nebo nově obaly s tématikou Hvězdných válek. Hráči mohou mít z podobného soupeření jedině radost, protože výběr se neustále zvětšuje a tématika obrázkových obalů se přestává omezovat na fantasy.

Společností vyrábějících obaly (a většinou nejenom obaly) je samozřejmě mnohem více. Z těch nejznámějších bych zde měl zmínit společnost Mayday, která vyrábí obaly téměř v jakékoliv velikosti. Umožňuje tak obalení netradičních velikostí karet, jako jsou ve hrách Dixit nebo 7 divů světa, pro které jiné obaly neexistují. Nevýhodou zároveň je pak kvalita obalů této společnosti, které jsou tenčí a mohou se u nich objevit otřepky nebo nepřesnosti velikostí. To však kompenzuje cena. Za cenu padesáti obalů společností FFG nebo Ultra-Pro máte osmdesát až sto obalů společnosti Mayday. A jak jsem zmínil výše, na některé karty jednoduše jiné baly neseženete. Navíc se společnost neustále snaží vylepšit kvalitu nabídkou pevnějších a obecně lépe zpracovaných obalů v řadě premium. To vše při udržení nízké ceny. Dále tu máme dánské Dragon shield, resp. Arcane Tinmen vyrábějící kvalitní obaly především pro karty formátu magic a yu-gi-oh. Nabídka je tedy dostatečně pestrá a prakticky každý si dnes může vybrat obaly přesně podle svých představ.

Barvení miniatur

Barvením se myslí doplnění barev na plastové nebo kovové figurce nebo herní části, která je dodávána nenabarvená. Nejdříve bylo barvení doménou modelářů, kteří barvili modely svých letadel, automobilů, lodí apod. Následně se barvení rozšířilo prostřednictvím her s miniaturami. Jako asi nejznámějšího zástupce zde mohu uvést dvojici her Warhammer a Warhammer 40.000 od společnosti Games Workshop. A jelikož v krabicích moderních společenských her nacházíme stále častěji různé plastové modely (vzpomeňme na hry od FFG), dostalo se barvení už i mezi běžné hráče. Ano, v některých hrách dostane hráč všechny figurky již předem namalované, ale i tak to některým nebrání v úpravách a vylepšování figurek.

Proč bychom vlastně měli figurky barvit? K tomu vedou různé důvody. Hlavní je pravděpodobně důvod ryze estetický. Je znatelný rozdíl, jestli se na herním plánu pohybují uniformě šedé nebo osobitě nabarvené figurky. Malování figurek navíc nezná mezí a tak si může každý hráč vytvořit svojí variaci barev a přenést tak na stůl část své fantazie. Vzniká tím i sběratelská hodnota - miniatury se nabarvením vymykají z jednolité záplavy figurek obsažených ve všech kopiích hry a stávají se z nich originály. V některých případech dokonce umělecká díla. Barvení má však i praktické důvody. Nabarvené figurky se mohou na herním plánu snáze rozeznat. Představme si např. BattleLore - desítky figurek, které na bojišti rozpoznáte pouze s pomocí vlaječky, zdlouhavá příprava, protože figurky v krabici nejsou vždy na první pohled odlišné atd. Nabarvením je možné takové figurky rozlišit i letmým pohledem, což usnadní přípravu i samotnou hru. A přiznejme si, že každého jistě potěší, když rozloží hru a přátelé si zálibně prohlížejí figurky. V ideálním případě doplní svůj zájem slovy: „To jsi maloval ty? To je paráda!“

K barvení se používají různé druhy štětců, barev a laků. Figurky je povětšinou třeba nejprve odmastit. Poté se nastříkají základní barvou (ta se dnes prodává nejčastěji ve spreji) a následně se barví jednotlivé části. V této fázi se také používají různé druhy tzv. „washe“ (anglicky omýt, opláchnout). Wash je v zásadě řídká barva, kterou se celá figurka přetře. Barva nateče do prohlubní a záhybů a vytvoří stínování. Je tak možné rychle a snadno vytvořit hezky vypadající efekt hloubky. Další zajímavou technikou je „dry brush“ (anglicky suchý štětec). K této technice je třeba zvláštní štětec, který získáme tak, že většímu štětci zastřihneme zhruba ve třetině až polovině štětiny. Štětec namočíme do barvy a na papír či kus látky z něj vykreslíme barvu, až se zdá, že je štětec zcela suchý a bez barvy. Následně vezmeme figurku a takto připraveným štětcem přejíždíme hrany a výběžky. Ve štětci nějaká barva zbyla a touto technikou vytvoříme kontrast výstupků, jakými mohou být třeba lokty nebo kolena humanoidní postavy. Technik je samozřejmě větší množství a existuje mnoho odlišných způsobů, jak provádět jednu techniku. Zkušení malíři dokážou vytvořit matné stíny, odrazy a lesky, nebo také slizký vzhled. Nabídka barev a technik je nepřeberná a každého požadovaného efektu lze nějakým způsobem dosáhnout. Kapitolou samo o sobě je pak úprava podstavců, na které lze udělat písek, trávu, kamennou podlahu apod.

Potřeby hráčů, kteří si chtějí nabarvit své figurky, uspokojuje hned několik společností. Zřejmě nejznámější firmou zaměřující se na barvení je anglická společnost Citadel patřící Games Workshop. S ohledem na vlastníka je rozšíření této značky jasné - s příchodem hry Warhammer přišlo i množství barev a potřeb pro hráče. Bílý nápis „Citadel“ je na potřebách pro barvení vidět asi vidět nejvíce, zdaleka však není jediný. Na barvy a doplňky se zaměřuje také dánská firma Army Painter nebo španělské Acrylicos Vallejo. Tyto společnosti přináší na trh vše potřebné - barvy, washe, laky, štětce, malířské palety pro míchání barev a dokonce i přenosné pracovní desky (viz. obrázek). Oproti obalování karet je barvení hobby samo o sobě. Pro hráče deskových her tak barvení znamená koníčka v rámci jiného koníčka. Zmiňuji tento fakt pouze kvůli často slýchanému argumentu, že hraní her nejenom, že není dostatečně kreativní, ale ke kreativitě ani nevede. ;-)

Barvení v zásadě není obtížné, pouze vyžaduje trpělivost a čas. Jedná se tak o činnost, která je svým klidným průběhem v příjemném kontrastu oproti uspěchané všednosti. Navíc barvení učí trpělivosti. Jedná se tak o činnost vhodnou skutečně pro celou rodinu. Zatímco dospělí si u barvení odpočinou od běžných starostí, děti se naučí, že některé věci potřebují svůj čas a aktivně tvoří. Člověk je mile překvapen, jaký pocit zadostiučinění a radosti může přinést pohled na nabarvenou figurku, se kterou strávil někdy i několik hodin.

Pokud se chcete o barvení dozvědět více, navštivte některý z pravidelných workshopů v naší pražské herně (více informací v kalendáři akcí). Na těchto sezeních má každý možnost vyzkoušet si barvení svých či našich figurek, zjistit, co všechno barvení obnáší, nebo nakoupit malířské potřeby. To vše s pomocí hráčů, kteří se barvení věnují delší dobu. Pokud je pro vás Praha z ruky, nebojte se, že bychom vás opomněli. Ve spolupráci se zkušenými malíři připravujeme články o základech barvení a potřebách, abyste si mohli vše vyzkoušet v pohodlí domova.

Co příště?

V dnešním článku jsme se podívali pouze na dva způsoby, kterými hráči upravují své hry. Stále zůstává mnoho otázek? Proč hráči zastřihují růžky žetonů a proč dávají na mapy válečných her plexisklo nebo plastové fólie? Proč si někteří hráči upravují vnitřky krabic nebo rovnou stavějí různé kufry a přenosné skříňky? Nebo proč hráči vytváří herní podložky a tisknou mapy? Na všechny tyto otázky najdete odpovědi v dalších dílech našeho speciálu o úpravách her. Do té doby se můžete těšit na příští týden, kdy se podíváme na zoubek nejnovějšímu rozšíření karetní herní série Ascension: Storm of Souls. Samozřejmě nevynecháme ani dění z herního světa v novinkách a oznámeních. Do té doby na viděnou!