20. července 2012

Dojmy - Sunrise City


„Tak co myslíte, pane starosto?“ Mladý architekt právě dokončil ukázku svých představ o revitalizaci města a netrpělivě čekal na reakci zástupců města i stavebních firem. Starosta se svými radními si chvíli něco šeptali, stejně jako hlouček investorů a developerů. Nakonec všichni obrátili svou pozornost zpátky k lehce nervóznímu architektovi. „Vaše plány se nám líbí, máte tam zajímavá řešení,“ začal první developer. „Také jste myslel na zeleň, ale nikoliv na úkor infrastruktury a průmyslu,“ pochvaloval si druhý. Plán úprav sklidil zaslouženou chválu, ale zbývá dořešit poslední bod – kdo bude tento výnosný plán realizovat?

Dnes se podíváme na další projekt, který byl realizován prostřednictvím crowdfundingového serveru Kickstarter.com. Společnost Clever Mojo Games nám přináší zajímavou hru o stavění města s názvem  Sunrise City. Jestli je město skutečně tak slunečné, jak uvádí název, zjistíte v našich dojmech.

Co je třeba ke stavbě?
Sunrise City je hra pro 2 až 4 hráče, která v sobě kombinuje dražbu, stavbu herní plochy, stavbu budov a plánování. Na rozdíl od ostatních her, kde se povětšinou snažíte získat jednoduše co nejvíce bodů, zde se snažíte dostat přesně tolik, abyste mohli svůj žeton na počítadle umístit na hodnotu deset, což je oceněno ziskem dvojnásobku vítězných bodů. O tom všem ale později. Nejdříve se podíváme, co skrývá poměrně těžká čtvercová krabice.

V krabici je 60 obdélníkových dílků budov, které jsou na skutečně masivním kartonu a vyplňují dobrou polovinu celé krabice. Dále je zde 60 čtvercových karet stavebních základů, na kterých budou hráči stavět budovy, dílek radnice a 5 dílků kulturních center, opět na pěkném a pevném kartonu. V krabici naleznete také 70 dřevěných hvězdiček, 20 černých dřevěných trychtýřů výškových budov, jednu bílou postavičku protestanta (meeple), 16 karet rolí, počítadlo bodů a ve čtyřech barvách čtveřici kuželů pro počítadlo a celkem 24 velkých kulatých dřevěných žetonů. Součástí jsou samozřejmě i přehledná a bohatě ilustrovaná pravidla. Ta musím v případě této hry pochválit, protože jsou skutečně jasná, přehledná a s velkým množstvím příkladů a rozborů komponent.

Ilustrace jsou relativně minimalistické, ale v sympatickém provedení, které ke hře nejenom sedí, ale dodává všemu nádech veselosti. Hra mi v tomto směru částečně připomínala hru Manhattan Project, na kterou jsme se podívali minulý měsíc. Obsah krabice tedy máme popsaný a vy si ho můžete prohlédnout na okolních obrázcích, teď už ale vzhůru k samotnému hraní!

Jak se staví město?

Na začátku hry  Sunrise City hráči zamíchají čtvercové karty základů a karty kulturních center a umístí je stranou. Poté zamíchají dílky budov a umístí je také stranou. Pravidla u těchto dvou balíčku doporučují rozdělení na několik balíčků. Je to pouze z toho důvodu, že v jednom balíčku by se na stole objevily dvě vysoké věže s tendencí bortit se, žádné další pravidlo se k tomu nevztahuje. :-) Každý hráč si vybere svou barvu, vezme si šest žetonů v odpovídající barvě a svůj dřevěný kužel umístí k počítadlu bodů. Dále si každý hráč vezme čtyři karty rolí, jednu si vybere a zbylé karty pošle hráči po své levici. Takto se pokračuje, dokud nemá každý hráč vybrané tři karty rolí, zbylé karty se vrátí zpátky do krabice. Do středu herní plochy se umístí čtvercový dílek radnice (City Hall) a hra může začít. Hraje se celkem na tři kola, přičemž každé kolo se skládá ze čtyř fází – přípravy (preparation), pokládání základů (zoning), dražby (bidding) a stavby budov (building).

Ve fázi přípravy si každý hráč vezme z odpovídajících balíčků čtyři dílky základů a čtyři dílky budov. Poté, co si prohlédne své dílky, si hráč vybere jednu ze tří karet rolí, kterou v tomto kole použije. Karty rolí dávají různé bonusy, vítězné body nebo schopnosti. Nahoře uprostřed má každá karta číslo. V každém kole bude prvním hráčem ten hráč, jehož karta role bude mít nejmenší hodnotu. První hráč jako první umísťuje stavební základy, první draží a první staví budovy. Dále se hraje po směru hodinových ručiček.

Ve druhé fázi hráči přikládají k ostatním čtvercovým kartám vlastní karty základů nebo kulturních center. Základy se dělí dle barev na pět druhů: residenční (červené), komerční (modré), industriální (žluté), parky a relaxační (zelené) a na víceúčelové (fialové). Na každém základu je navíc malý symbol typu, ačkoliv je díky jasně rozpoznatelným barvám (ačkoliv modrá se zpočátku může někomu zaměnit s fialovou) poměrně zbytečný. Karty mohou mít dva druhy okrajů – chodníky nebo vodu. Při umístění karty musí alespoň z jedné strany navazovat chodník na chodník již umístěné karty, nemůžete kartu vyložit tak, že by byla oddělena od všech již umístěných základů vodním tokem. Zvláštním druhem karet jsou kulturní centra, která jsou v balíčku po jednom exempláři od každé barvy. Tyto karty se umístí stejným způsobem, jako klasické stavební základy, ale nelze na nich stavět. Pokud ovšem v jejich sousedství postavíte budovu ve stejné barvě, získáte body navíc. Kultura u obyvatel  Sunrise City zkrátka boduje. Hráči navíc získávají body za vytváření „čtvrtí“. Když hráč umístí dílek základu vedle dalších dílků stejné barvy, dostane tolik vítězných bodů, kolika hranami se mu podařilo vytvořit spojení se stejně barevnými dílky.  Pro tento účel se sice nepočítají dílky kulturních center, ale počítají se budovy ve stejné barvě (v případě vícepatrových budov se počítá vždy ta nejvýše položená). V prvním kole hráči umisťují své dílky libovolně, ve druhém a třetím kole ale hráč určí světovou stranu (znázorněny na dílku radnice), do které se bude město rozrůstat.

Aby to stavitelé neměli tak jednoduché, musí se ve třetí fázi kola účastnit dražby. V té se pomocí svých žetonů snaží získat pro sebe lukrativní prostory pro stavbu svých budov. Počínaje prvním hráčem umístí každý hráč na jednu kartu stavebních základů jeden ze svých žetonů, který znamená, že si hráč zamlouvá danou kartu základů pro svou stavbu. Hráči mohou dávat své žetony na žetony ostatních hráčů – v dražbě vždy vede ten hráč, jehož žeton je na vrchu. Pokud se ovšem některému hráči podaří dát dva žetony přímo na sebe, uzamkne na tomto poli dražbu a žádný jiný hráč sem již nemůže přidat svůj žeton. Jakmile hráči umístí všech šest žetonů na herní plochu, dražba končí a začíná fáze poslední. 

Čtvrtou fází je stavba budov. Každá budova se dělí na dvě části, kde každá polovina může mít jinou barvu, nebo je budova na obou částech ve stejné barvě. Hráč musí umístit dílek budovy tak, aby se na sebe umístily stejné barvy. Výjimku v tomto směru tvoří fialová barva představující víceúčelové zóny a je na ně možné umístit libovolnou barvu. Díky této barvě se tak časem budou barvy míchat a na herním plánu budou vznikat nové barevné kombinace. Počínaje prvním hráčem umístí každý hráč dílek budovy na základ, který získal během dražby (tzn. má na něm svůj dražební žeton). Při umisťování budov v přízemí (přímo na stavební základy) musí dílky stavebních základů sousedit chodníkem. Nelze stavět přes hranu oddělující dílky vodou. Pokud ovšem stavíte první a vyšší patra budov, mohou se již klenout přes vodu. Budovy se umisťují tak, aby obě poloviny byly ve stejné výšce, nelze dílek budovy umístit „šikmo“. Pokud hráč nemůže umístit žádnou ze svých budov, může kolo přeskočit na dalšího hráče. Nešťastník se ovšem může pokusit umístit některé ze svých budov v dalších kolech. Jakmile hráči umístí všechny své budovy, nebo již nemohou další budovy umístit, končí kolo a přechází se k bodování.

Každá karta budovy má na sobě trojici čísel. Číslo uprostřed dílku představuje vítězné body, které hráč získá umístěním budovy na herní plán. Každá polovina má pak v horním rohu další číslo, které představuje body, které hráč získá navíc, pokud byl na kartě základu, kam byla budova umístěna, dražební žeton hráče. Pozor, hráč může umístit svou budovu přes dražební žeton jiného hráče! V tom případě ale získá bonusové body z budovy majitel onoho dražebního žetonu. Navíc hráč může získat další body při umístění lichého patra budovy – 1 bod za třetí patro, 2 za páté, 3 za sedmé atd. Nezapomínejte také na bonusové body za umístění budovy vedle kulturního centra stejné barvy!

Cílem hry je získat co nejvíce bodů, které představují dřevěné hvězdičky. Za každé překročení hranice desíti bodů (na počítadle bodů označené hvězdičkou) získáte jednu hvězdu a posunete svůj žeton o případný přebytek – např. při zisku patnácti bodů v prvním kole získáte jednu hvězdu a svůj žeton umístíte na hodnotu 5. Pokud se vám ovšem podaří umístiti svůj žeton přesně na hodnotu deset, získáte hvězdy dvě! Tato drobnost přidává hře na dramatičnosti a nutí hráče přemýšlet, co se jim vyplatí hrát a kdy. Oproti mnoha jiným hrám se tedy hráči snaží nejenom získat co nejvíce bodů, ale získat jich přesný počet, aby využili bonus dvou hvězdiček.  

Hledají se stavitelé

Musím se přiznat, že na serveru Kickstarter mne tato hra nijak nezaujala a nevěnoval jsem jí pozornost. Když se mi dostalo příležitosti hru vyzkoušet, neměl jsem žádná velká očekávání. O to větší bylo mé překvapení. Hra má nesmírně jednoduchá pravidla, mechanismy i průběhem hry je velmi „čistá“ – nic nepřebývá a nic mi v ní nechybělo. Lví podíl na zábavnosti má i herní doba kolem jedné hodiny. Hra se hraje pouze na tři kola, což je přesně akorát, aby hra plně bavila od začátku až do konce. Po seznámení se s pravidly v první hře se navíc vše ještě zrychlí. Zde tedy dlužím hře  Sunrise City menší omluvu za její přehlédnutí a ignorování, dokud se mi nedostala do rukou.

Hra je tak jednoduchá, že ji lze bez sebemenších problémů hrát i s dětmi a nehráči. Stejně jako v případě jiných her bych ovšem doporučil v případě menších dětí upravit strategii z „nemilosrdné cesty za vítězstvím“ na něco odlehčenějšího. ;-) Stejně tak je možné vynechat karty rolí, což značně zjednoduší hru.  Sunrise City plní funkci hry pro celou rodinu. Jestliže si chcete odpočinout a pobavit se u veselé hry, u které můžete, ale také nemusíte usilovně přemýšlet, může Sunrise City splnit vaše požadavky. Pro mne je tato hra milým překvapením a rád se k ní budu vracet. 

16. července 2012

Dojmy - Sanitarium


Probudilo ho pravidelné padání kapek z vlhké tapety. Rozostřeným obrysům se vracel tvar, ale barva zůstávala podivně vybledlá. Do nepříjemně prázdné a opuštěně vyhlížející místnosti pronikalo světlo skrze velké neprůhledné okno. Byl v sanatoriu.

Společnost Asmadi Games nám i díky podpoře fanoušků z crowdfunding serveru Kickstarter.com přináší karetní hru Sanitarium. Jak vypadá, jak se hraje a zda se hráčům podaří opustit společně či jednotlivě zdi sanatoria si můžete přečíst v našich dojmech.  

Velký strach v malém balení

Sanitarium je hra pro jednoho až čtyři hráče, ve které si můžete vybrat, zda bude hrát každý hráč sám za sebe, nebo si vyzkoušíte kooperativní scénář. Jde o hru s hororovou tématikou útěku z blázince, během něhož budou hráče doprovázet nejrůznější halucinace a stíny. Sanitarium přichází v malé krabici o rozměrech 18 x 11 x 3,5 cm. Uvnitř najdete celkem 80 karet, čtyři žetony stínů a čtyři žetony postav, trojici šestistěnných kostek, čtyři karty, na kterých je z jedné strany referenční karta pro hráče a z druhé pak po jednom scénáři a nakonec také malá knížka pravidel. Pojďme se nyní podívat na jednotlivé komponenty podrobněji.

Začneme kartami, jelikož se jedná o středobod celé hry Sanitarium. Osmdesátka karet se dělí na tři balíčky – modré karty bezpečných předmětů, červené karty halucinací a šedé karty místností. Modré karty představují cíle vašeho hledání neboli tzv. bezpečné předměty. Proč bezpečné, ptáte se? Protože vaše postava o nich může s určitostí říct, že existují a nejedná se o výplod šílencovy fantazie. Červené karty pak zobrazují nejrůznější halucinace a přeludy, které mohou hráčské postavy pronásledovat a znepříjemňovat jim útěk z domu hrůzy. Modrých i červených karet je shodně třináct. Větší balíček čítající 54 karet má šedý rub s bílými čárami. Tyto karty představující místnosti a bílé čáry slouží jako dveře umožňující průchod. Tento balíček obsahuje celkem čtyři druhy karet – 26 modrých předmětů (item) a 10 zelených události (event), které se hráči snaží získat, 8 bezpečných místností a 10 temných chodeb plodících stíny. Na všech kartách jsou správně temné až depresivní kresby laděné vždy do jednoho odstínu. Styl ilustrací mi příjemně sedl k tématu hry, ale není nic snazšího než si prohlédnout obrázky kolem a udělat si vlastní názor. O fungování karet ve hře si povíme více v další části, teď se ale podíváme na referenční karty a zároveň scénáře.

Čtveřice referenčních karet spolehlivě shrnuje vše, co musí hráč vědět, aby mohl hrát hru. Popisuje všechny možnosti hráčových akcí a fungování herních mechanismů. Jelikož hra není přehnaně složitá, bude většině hráčů po prvním přečtení pravidel stačit ke hře právě tato referenční karta. Je to i díky jednoduchosti pravidel, že druhá strana karty není pro další souhrny třeba a tak ji autoři využili k popisu scénářů. Ty jsou tedy čtyři a zahrnují hru pro jednoho hráče (Split Personality), kooperativní hru (We Leave Together) a dvě obtížnosti hry každého sama za sebe (Simple Escape a Paranoia). Scénáře se liší pouze v detailech, ale občas stačí malá změna a obtížnost hry se dramaticky změní.

S tím souvisí žetony, především pak čtveřice stínů. V pravidlech je doporučení použít pro prvních několik her pouze tři. Hráč záhy zjistí proč. Stíny během hry pronásledují hráče a nedají jim vydechnout a v některých chvílích mají postavy co dělat, aby se jim úspěšně vyhnuly. Zde přichází asi jediná drobná výhrada vůči vzhledu hry – barevné víry mi příliš neevokují strašidelné beztvaré běsy pronásledující hráče. Žetony ale dobře plní svou funkci v postupném zvyšování obtížnosti hry, takže mou výhradu prosím berte jako čistě subjektivní.

Pravidla mají čtrnáct stran a kromě přehledných a jasných pravidel obsahují užitečné ilustrace a příklady. Na poslední stránce je přidaný krátký FAQ (často kladené otázky), který může hráčům pomoci v jejich prvních hrách. Posledním komponentem tak zůstává trojice plastových černých kostek s bílými puntíky. Lepší zhodnocení bohužel neposkytnu, jde o prosté plastové kostky se zaoblenými rohy. Jak se ovšem Sanitarium hraje?

V bludišti sanitaria

Na začátku hry se hráči domluví na jednom z možných scénářů a připraví hru dle pokynů. To zahrnuje rozdání modrých karet a přidělení halucinace Confusion (zmatení). Následně hráči utvoří startovní herní plochu, kterou tvoří karta místnosti, kam všichni hráči umístí žetony svých postav, karta temné chodby, kam se umístí první žeton stínu a dále pak jedna karta šedé místnosti (předmět či událost) za každého hráče. Jakmile je vše připraveno, hra může začít.

Hráči se ve hře Sanitarium střídají v kolech, kde každé takové kolo tvoří celkem čtyři části.

1)      Nejprve musí hráč umístit další kartu z balíčku místností kamkoliv na herní plochu. Kartu si prohlédne, a pokud se jedná o bezpečnou místnost či temnou chodbu, umístí je odkrytě. V opačném případě (tedy předmět či událost) je umístí lícem dolů jako šedou místnost. Hned poté posune všechny stíny na herní ploše o dvě místnosti směrem ke své postavě.
2)      Hráč hodí třemi kostkami a rozdělí je dle pokynů scénáře. Většinou slouží dvě kostky k pohybu stínů (tentokrát již k libovolnému hráči, aneb čas škození přichází) a jedna k počtu akcí, které může hráč provést.
3)      Hráč pohne stíny dle pokynů scénáře a vybraných kostek z předchozího bodu.
4)      Hráč provede až tolik akcí, kolik má k dispozici akčních bodů (hod jedné z kostek z druhého bodu).

Zní to jednoduše a jednoduché to skutečně je. Jenom zbývá vysvětlit, jaké akce může hráč ve svém kole udělat. Hráč má celkem čtyři možnosti:

A)     Hráč se může za každý 1 akční bod pohnout do vedlejší místnosti, nebo tak, jak určuje scénář.
B)      Hráč může prohledávat šedou místnost, což znamená, že kartu otočí a prohlédne si ji. Poté se může rozhodnout, zda si kartu vezme, nebo ji vrátí. Pokud kartu vrátí, nic se neděje, jestliže si ji však vezme, musí na její místo umístit novou kartu z balíčku místností. Hráč si může ve svém kole vzít maximálně jeden předmět, který si vyloží před sebe, ale může si vzít libovolný počet karet událostí, které má v ruce.
C)      Hráč může za 2 akční body rozšířit sanatorium o další místnosti. Vezme si vrchní kartu z balíčku místností a připojí ji k místu, kde se momentálně nachází jeho postava. Kartu musí přiložit tak, aby minimálně jedna bílá čárka (dveře) nové karty alespoň částečně přiléhala k bílé čárce karty, na které je hráčův žeton. Karty se nesmějí překrývat a v případě sporných spojení autoři doporučují uznat karty jako spojené.
D)     Hráč se může také koncentrovat, čímž sice vypotřebuje všechny své akční body, ale získá tím 2 příčetnosti (sanity). K čemu slouží, si povíme za malou chvilku.

 Jak vidíte, je hra Sanitarium ve své podstatě velmi jednoduchá. Hráčům ale dělají vrásky dvě věci a to stíny a halucinace. Stíny jsou nepříjemné přeludy, které neustále hodní hráče po herní ploše a pokud ho dostihnu, prchne v hrůze do vedlejší místnosti. Navíc si ovšem musí hodit „horror check“ (volně by se dalo přeložit jako hod na hrůzu). Hráč si vezme dvě kostky a hodí si. Cílem je hodit více, než kolik je na herní ploše symbolů stínu. Ty jsou na všech kartách temných chodeb a zahrnují se sem i stíny samotné. Platí přitom, že hod 11 či 12 je automatický úspěch, zatímco hodit dvě jedničky je automatický neúspěch. Pokud hráč v hodu neuspěje, obdrží další halucinaci, což znamená další komplikace. Když má hráč dvě halucinace a měl by dostat třetí, zahodí místo toho předmět nebo událost. A pokud by měl obdržet třetí halucinaci a nemá předmět či událost k zahození, nestane se mu nic.

Stále mluvíme o halucinacích, ale jak fungují a dá se jich zbavit? Halucinace jsou karty omezující hráče v mnoha rozličných způsobech. Některé ho nutí k pohybu nebo vyhýbání se určitých míst, jiné mu znemožňují provádět akce nebo využívat získané předměty. Naštěstí se jich může hráč zbavovat. Každá karta halucinace má napravo od svého názvu pole „sanity cost“ s číslicí. Toto čísdlo představuje množství příčetnosti, které musí hráč utratit, aby se dané halucinace zbavil jednou provždy. Kde ovšem tuto příčetnost vzít? Jednak ji může získat použitím akce koncentrace a dále může zahodit získané předměty či události, které mají vpravo od názvu hodnotu „sanity“. Aby se hráč zbavil halucinace s hodnotou 5, musí např. použít akci koncentrace, čímž získá 2 příčetnosti a ještě zahodit kartu s hodnotou „sanity 3“.

Cílem hry je povětšinou získat své bezpečné předměty anebo chybějící předměty nahradit zahozením karet s danou hodnotou příčetnosti, ačkoliv se tento cíl může drobně měnit s vybraným scénářem. Hra končí ve chvíli, kdy dojdou karty v balíčku místností. Komu se před koncem hry podařilo opustit dle podmínek scénáře sanatorium, ten vyhrává. Kdo nestihl rychle uniknout, ten je odsouzený k věčnému šílenství ve zdech pochmurného ústavu pro duševně choré.

Chcete se bát?

Sanitarium je jednoduchá hra, která se prakticky vejde do kapsy a herní čas je zhruba 30-60 minut. Možnost hrát v jednom hráči je příjemný doplněk na zkrácení času, ale hra je nejlepší ve třech a čtyřech hráčích. Může za to především rychlejší hra ve více hráčích, protože karty na stole rychle přibývají, stejně jako stíny. Mechanismus narůstající nebezpečnosti stínů, která se mění s každou další otočenou temnou chodbou, vytváří dojem rostoucí hrozby a krásně doplňuje potemnělou atmosféru hry. Sanitarium není složitá hra, ale jde o zábavu na ukrácení času, nebo příjemný doplněk večerního posezení u krbu, kde bude mít tu nejlepší atmosféru. Karty obsahují jenom minimum textu a autory udávaný minimální věk 14 let mi přijde zbytečně vysoký. Pokud bude v herní skupině osoba, která přeloží hráčům karty, je určitě možné zahrát si hru s osmiletými či desetiletými dětmi. Výhodou je zde i kratší herní doba. Hru bych s čistým srdcem zařadil mezi povedené „fillery“, tedy hry, které hráči vytáhnou, pokud nechtějí hrát složitější kousky na několik hodin, nemají dost času, nebo si chtějí u hraní jednoduše odpočinout. Kde jinde si odpočinout, než v sanatoriu, že?